Znáte ten pocit, kdy se rozhlédnete po třídě a jen si říkáte: „Kde to jsem, kde to jsem, kde to jsem?!!“. Ne? Tak potom Vám gratuluji. Máte opravdu štěstí! Ano? Pak jste na tom stejně jako já a minuli jste se „oborem“. Aneb takhle to dopadá, když si v 15ti letech máte vybrat, co budete dělat po zbytek svého života. Kdo to sakra vymyslel? No a tak se jednoho dne ocitnete na škole, která Vám přijde jak z jiného světa, jen ne z toho Vašeho „vysněného“. První ročník to jde, sice máte občas pochyby a říkáte si, je tohle pro mě? Ale furt jste „nadšení“ ze všech těch nových věcí. No, ve druháku už je to poněkud horší. Začnete se víc rozhlížet a uvědomovat si, že sem vlastně nepatříte. Všichni Vám přijdou jako totálně mimo a každou neděli večer Vás trápí představa následujících 5ti dnů strávených v tom „ústavu“. Hotelová škole? Proč proboha! Na co jsem při vyplňování přihlášek myslela?! No, asi na to, na co může myslet holka v 15-ti. Volba budoucího života to určitě nebyla. Pak přijde třeťák a Vy se utěšujete tím, že už „jen“ 2 roky a konečně se budete moci vydat na dráhu toho, po čem doopravdy toužíte. Lidi kolem sebe se naučíte nevnímat. Ano, právě jsem Vám zhruba popsala jak se asi cítím ve škole já, kde zbytečně ztrácím 4 roky. Ale co, i tahle zkušenost mi přeci něco dá, odnesu si pár dobrých přátelství a možná i nějakou tu radu do života. Ovšem teď Vám dám jednu já. Při vyplňování přihlášek na střední či jinou školu, si to DOBŘE rozmyslete, protože pokud se pak octnete na to nesprávném místě, budete toho trochu litovat. To Vám ovšem dojde až pozdě (že Rézo?). No nic, jak se teda vlastně dá „najet“ na ten správný směr? Pokud už jisto jistě víte, co by Vás bavilo, naplňovalo, a chtěli byste se tomu věnovat třeba dalších 1000 let máte to docela snadné. Já se můj život rozhodla zasloužit malým dětem. Ano, školka nebo jesle. Můj úplný cíl je mít jednou svou soukromou školku. Tak, to bychom měli. Co chci už vím a teď najít způsob JAK?!

Jelikož mateřinky a hotelovka jsou obory co se „docela“ míjí, chystám se od září na přípravný kurz. Aneb yeeey step N.1 is coming! Samozřejmostí je přečíst „pár“ chytrých knížek k přijímačkám, udělat si z nich výpisky a jak by řekl Lenin „Učit se, učit se, učit se!“. K tomu přidat nějaké to pískání na flétnu, pár básniček na klavír, načmárat panáčka s nožičkama a ručičkama a můžu jít k přijímačkám! Haha, kéž by to takhle fungovalo. Talentové zkoušky zádrhel č.1 a nebo ne? Nechci psát, že jsem vyloženě antitalent. Náhodou, na základní škole jsem hrála na flétničku, poslušně plavala a kreslila obrazy hodné Picassa. Jenže si nejsem tak jistá jestli by mi to prošlo při přijímačkách na Univerzitu Karlovu. Běhání, plavání, gymnastika, to mě nechává klidnou. Ovšem kreslení a hudebka? Bože stůj při mě! Ovšem pokud tohle všechno zvládnu, můj sen se mi o kousek přiblíží. A to je přece hlavní ne? Jít si za tím, co chcete!

To, jak jsem se rozhodla, mě aspoň trochu uklidnilo a dalo mi vidinu toho, že celý život nestrávím jako recepční nebo pri nejlepším manažerka hotelu. Tím chci říct, i když šlápnete vedle, nevzdávejte se ! Vždy se najde způsob kterým lze dosáhnout toho, co chcete. A ať už to bude snadné nebo ne, potrvá to rok nebo 5, stojí to za to ! Je přeci lepší něco udělat, vydřít si to a pak být šťastný než být pak celý život někde, kde Vás to nebaví a litovat svých rozhodnutí.

Já Vás o cestě za mým snem budu informovat a doufám, že Vám tento článek v něčem pomohl.

Mějte se, smějte se, a nezapomeňte, že škola není jen nuda a povinnost..je to cesta za Vaší budoucností a je jen na Vás jakou si ji zvolíte!

Takže, never give up ! Réza.